Všechny významné standardy a metodiky poskytují a propagují možnost certifikace projektových manažerů jako jednotlivců, konkrétních osob. Výjimku tvoří metodika ISO, která je svázána s organizací jako celkem – v tomto případě ISO 21 500.
Porovnání certifikací mezi sebou je poměrně náročné, protože každé schéma je poněkud odlišné a zaměřuje se na jiné aspekty a zkouší jiným způsobem.
PRINCE2 certifikace prověřuje jednotlivce v podstatě pouze formou zkušebního testu, v němž uchazeč prokazuje především znalost příslušného standardu formou abcd otázek a nepožaduje praxi ani pro vyšší stupeň Practitioner.
PMI certifikace prověřuje jednotlivce v podstatě také pouze formou zkušebního testu, v němž uchazeč prokazuje především znalost příslušného standardu formou abcd otázek, ale kromě prokázání znalostí je třeba i přesně definovaná praxe.
IPMA certifikace se pak snaží zaměřovat nejen na znalosti, ale i na osobnost kandidáta a proto používá širší paletu zkušebních prostředků.
Proto také IPMA a PMI mají všechny certifikáty, včetně těch nejnižších, omezené na určitou dobu platnosti tak, aby vždy prokazovaly aktivní znalost, zatím co nejnižší stupeň PRINCE2 Foundation je platný doživotně.
Samozřejmě i vyšší stupně certifikátů je potřeba brát s určitou rezervou. Ve většině případů dotyčný prokázal určitou praxi v řízení projektů a také související znalosti. Jestli ale bude vhodným projektovým manažerem pro daný projekt, záleží na spoustě dalších faktorů.
Co je ale jisté, že pravděpodobnost úspěchu kandidáta s vyšším certifikátem (PMI PMP, PRINCE2 Practicioner, IPMA C a B) bude vyšší než kandidáta se základní úrovní certifikace nebo dokonce úplně bez profesní kvalifikace a to bez ohledu na zvolený standard či certifikační model.
(Pozn.: Článek byl převzat a upraven z článku uveřejněném na: https://www.pmconsulting.cz/pm-wiki/porovnani-certifikaci-pmi-prince2-a-ipma/)